Musher si v klidu nachystal spřežení a zapřáhl ještě o dva psy více, aby jízda měla větší švuňk, u toho Yuhang obdivně a radostně tleskal, jak se těšil a ukazoval na obou rukách palce nahoru. Během svého těšení vydal zvláštní zvuk, který by se asi nejvíc dal přirovnat k mlasknutí, možná to bylo nějaké radostné zvolání v Malajštině, v každém případě psi na tento zvuk jednotně zareagovali a vyrazili vpřed. To by jistě bylo naprosto v pořádku, pokud by na saních ovšem stál i musher. Ten ve stejném momentu sice uskutečnil obrovitánský skok směrem k saním ve snaze zachytit řídící madlo nebo prostě cokoli, ale těsně minul, skončil obličejem ve sněhu a milý Yuhang zmizel i se spřežením v noční zimní krajině. "Tak na to, že dneska poprvé v životě vůbec viděl sníh, je docela odvážnej", poznamenal jeden z diváků a celá divácká skupina se dala do debaty na téma, jak se milý Malajec s tímto dobrodružstvím popasuje. Co si o Yuhangově kurážném startu myslela jeho žena, nevíme, protože z musherovy péřovky jí koukala jen drobná očka a je docela pravděpodobné, že byla působením čerstvého vysočinského povětří filtrovaného musherskou bundou tak trochu mimo sebe.
V každém případě si situace žádala rychlého řešení, protože přiznejme si, Yuhangova prognóza nepatřila k nejoptimističtějším, zvlášť když díky jeho titěrným proporcím nemělo spřežení téměř žádnou zátěž a dokázalo tak vyvinout rychlost kolem 35 km v hodině . Navíc mezitím došlo k dalšímu zvratu - musher zmizel také ve tmě a to v úplně jiném směru, než odjelo malajské spřežení.
Později se ukázalo, že neutekl, jak si všichni shodně mysleli, ale že duchaplně vymyslel, že nemá asi úplně smysl spřežení pronásledovat, ale že bude lepší mu nadběhnout. Takže zatímco si přítomná divácká skupinka nalila další sklenku a častovala duchem nepřítomnou Malajku svými povzbudivými úsměvy, musher běžel hlubokým sněhem někam, kde věřil, že se napojí na trasu, kterou psi znají a kterou jak pevně a z celého srdce doufal, budou respektovat. Protože sám byl kvůli mrazu navlečen také v několika vrstvách oblečení, odhazoval postupně svršky kolem sebe, aby se mu lépe běželo, což celé scéně dodalo rázu nějakého akčního filmu s alternativním nádechem. Vyvrcholení přišlo v okamžiku, kdy se skutečně musher se spřežením střetnul. Dá se předpokládat, že psi s největší pravděpodobností úplně nečekali, že po cestě potkají toho, kdo je vlastně celou dobu řídí a to je vyvedlo z míry natolik, že zpomalili a musher naskočil. Náš hlavní malajský hrdina ale v saních nejel, čímž celá záchranná akce dostala nový spád. Musher rychle zvážil novou situaci tak, že bude lepší dojet "kolo" a vydat se stejnou cestou, takže za chvíli projížděl startem kolem divácké skupiny a Yuhangovy ženy. Co se jim honilo hlavou, když kolem nich prosvištěl na saních musher v tričku a bez Yuhanga, nedokážu asi úplně vyhodnotit, v každém případě spřežení zase hned zmizelo ve tmě, takže asi nebylo příliš času na přemýšlení.
Ztraceného pasažéra se naštěstí podařilo najít asi po dvou kilometrech, když se ve svých polobotkách brodil hlubokým sněhem někam do dáli. Musher ho naložil do saní, pantomimicky si navzájem vysvětlili, co se přihodilo (Yuhang vyjádřil plavný skok směrem ze saní do sněhu a musher stejně tak beze slov, předvedl, jak běžel) a slavně se vrátili do cíle. To, že po cestě sbírali různé volně se povalující svršky už asi musher pantomimicky nekomentoval a ponechal to na Malajcově fantazii.
Yuhang byl tímto zážitkem naprosto nadšen, bez přestání se smál a pořád ukazoval své oblíbené gesto - zvednuté palce na obou rukách. Pokud jeho palce nebyly přimrzlé nebo pokud to v Malajsii neznamená něco úplně jiného, byl evidentně více než spokojen. Zůstává tedy s podivem, že když musher pokynul paní v péřovce, jakože teď je jako řada na ní, krátce se zasmála a pantomimicky velmi zdvořile, ale rázně odmítla.
No, tak se těšíme na novou sezónu. Kdo chce jet ?
Žádné komentáře:
Okomentovat