Hádej, kdo je u dveří...

Stalo se vám někdy, že u vás někdo zazvonil na zvonek u dveří a utekl ? My jsme takhle otevírali asi 14 dní neznámému návštěvníkovi, který vždy zazvonil a zmizel, nebo tak jsme si to aspoň mysleli...

Protože se tenhle "vtípek" odehrával vždy v podobnou dobu odpoledne, začali jsme s musherem hlídkovat u okna kuchyně, ze kterého je vidět na zahrádku, na vrata a na garáž vedle vrat, kde je umístěný zvonek. Několikrát jsme zvonění propásli, kdy jsme se zrovna podívali někam bokem a domnělý vtipálek už byl pak dávno v trapu. Konečně asi po dvoutýdenním zvonkovém teroru jsme přistihli viníka při činu.

Musher se dmul pýchou, protože Alvín prokázal podle jeho slov vysoce nadprůměrnou inteligenci, čehož je nutné si opravdu považovat. Zkrátka Alvín odkoukal, že když přijde návštěva, zmáčkne tlačítko, což má za následek otevření dveří a umožnění vstupu do domu. Zvonek je sice na garáži z venkovní strany plotu, ale když se natáhne packa, v pohodě se dá tlačítko stlačit.

Když to zkusil poprvé, otevřely se dveře, já jsem vyšla na dvůr a šla se podívat k vratům, kdo zvonil. Alvín mezitím proběhl domů a nemusel už být vyhoštěn na zahrádce, kde ho to po ožrání všeho, co šlo, rozhodně nijak zvlášť nebavilo. Systém se osvědčil a my troubové na to nemohli přijít, protože Alvín zazvonil a okamžitě hnal přes dvůr ke dveřím do domu, kde seděl a čekal na otevření. V době, kdy jsme otevírali dveře, už tedy na místě činu dávno nebyl a my se hrnuli k vratům, případně na ulici, abychom zvoniče dostihli.

Po Alvínově odhalení nastala asi měsíční převaha na naší straně, protože jsme neběhali ke dveřím hned po zazvonění, ale zvonku si nevšímali. První reakcí bylo samozřejmě to, že Alvín začal zvonit víckrát a asi si v duchu sumíroval, co se sakra stalo, že tak super metoda přestala fungovat. Kamarádi, kteří u nás v té době byli o víkendu na návštěvě, nás nesměle upozorňovali, že někdo zvoní, když viděli, že na drnčící zvonek nikdo nereaguje . Shovívavě jsme se usmáli a sdělili jsme jim, že je to jen náš pes, který už chce domů z vyvenčení. Samozřejmě to taky několikrát mělo za následek neotevření pár skutečným návštěvníkům, kteří nám museli volat na mobil, že nám asi nefunguje zvonek, zatímco my si jejich zvonění doma vesele ignorovali.

Když Alvín prokoukl naši ignorační taktiku, změnil taktiku i on a o zvonek se prostě tlapou opřel a čekal. Zvonek tak zvonil nepřetržitě několik minut, na což by měl nervy opravdu jen málokdo.
K Alvínově smůle byl tento jeho tah pro něj v podstatě likvidační, protože musher konečně naznal, že dozrál čas, aby Alvín začal bydlet venku definitivně a sestrojil mu na dvoře kotec. Alvín nakonec zjistil, že v boudě vystlané slámou se taky spí dobře a navíc si užil venku spoustu zábavy s Čičindou a Čičurdou, našimi koťaty, která naštěstí jeho způsob zábavy bez úhony přežila.... :-)