Žblebuňa

"Je potřeba, aby ses naučila jezdit Žblebuňou", oznámil mi musher předminulý týden. Jestli vás zajímá, proč dal jednomu ze svých vozů ze série výhodných koupí tak zajímavé jméno, tak to opravdu netuším. Vím ale, že ve chvílích vzájemné něhy jí říká jen tak laškovně Žblebu...
Normálně bych výzvu k řízení takovéhoto vozidla odmítla, ale vzhledem k tomu, že jsem měla auto zrovna v servisu, rozhodla jsem se, že by se mi schopnost řídit musherovo auto mohla hodit. Myslela jsem si, že do toho prostě sednu a vypořádám se jen s tím, že je Žblebuňa o dost větší. Nešlo to ale tak hladce...
Musher mě odvezl mimo město, vypnul motor a vyzval mě k výměně míst. Po cestě na místo spolujezdce pak lehce pohladil karoserii a pronesl: "Buď hodná Žblebu, teď tě bude řídit panička.." (Tu "paničku" snad ani nebudu komentovat - musherova věčná psí profesionální deformace )

"Ještě než nastartuješ, rád bych ti oznámil, že Žblebuňa nemá ruční brzdu.
U jiných vozů by to mohl být problém, ale tady máme výhodu obrovsky silného motoru, který všechno utáhne a ruční brzda tak vlastně ani není potřeba." Názorně mi hned předvedl, jak na volno a zvesela běhá brzdová páka nahoru i dolů a nic to nedělá. ( Hned jsem tak pochopila, proč musel vypnout motor a zařadil jedničku, když se se mnou potřeboval prohodit, jinak by mu totiž vůz, který není možno zabrzdit, evidentně ujel...).

"No, pak si dej bacha na spojku, ta se nevrací zpátky, takže když ji sešlápneš, musíš ji pak lehkým pohybem nártu vykopnout zase nahoru. Kromě toho taky nesmíš na spojce moc dlouho stát. Když na ní dlouho stojíš, uniká jí kapalina a spojka pak přestane fungovat."

No, srovnala jsem si informace v hlavě, zapnula pás, který znatelně postrádal elasticitu a volně mi splýval přes břicho a vyrazila kupředu po polní cestě, kterou mi musher coby tréninkovou trasu vybral. Po nějaké době jsem se naučila plynule vykopávat spojkový pedál neustále zůstávající u podlahy a taky dolívat spojkovou kapalinu, protože se ukázalo, že nešlapat příliš na spojku je pokyn, se kterým se srovnat asi úplně nedokážu. Ruční brzda mi popravdě chyběla hodně, zvlášť když jsme pak vyjeli do provozu a u nás v kopcovitém terénu prostě nenajdete jedinou křižovatku, ve které byste nestáli ve svahu.
Každopádně musher mě pochválil, že Žblebu zvládnu a mou tréninkovou jízdu zakončil slovy:
"Tak vidíš, jak ti to jde. Když si zapamatuješ, že máš zastavovat jen na rovině a budeš vybavena lahví kapaliny na dolívání, mohla bys zítra odvézt na vozejku ty starý boxy na psy. Je to jen 50 kilometrů, já to slíbil jednomu známýmu a bohužel zítra nemůžu....
Ale neboj, ty boxy ti na vozejk naložím, to nebudeš muset ty..."

Tak to se mi každopádně ulevilo ...