Dlouho jsem nic nenapsala, protože jsem zkrátka byla v jednom kole. Tak abych to nějak zrekapitulovala: musher se vrátil minulý týden z dogtrekkingu s nataženými vazy v noze, takže poté co jsem s ním strávila zábavné sobotní dopoledne na chirurgické pohotovosti, vyštrachala jsem z půdy berle a byla mu následně celý týden k ruce. První půlka týdne se nesla v duchu neustálého vzdychání a nadávání na to, že nic nemůže dělat, druhá půlka pak žila přípravami na drobnou musherskou párty, která se tak nějak mimoděk proměnila ve schůzi musherského klubu o dvaceti účastnících.
No, musheři se sjeli zdaleka, vyznat se v nich nešlo, protože povětšinou byli všichni vousatí a situaci navíc komplikovalo, že asi půlka z nich měla stejná trička se psím spřežením, zřejmě kvůli snazší identifikaci v davu. Ale některé jsem znala už z dřívějška, navíc dva z nich byly ženy (obě bez vousů), což trochu usnadnilo rozpoznatelnost. Nejprve se narazil sud, potom se vyrobilo obrovské dřevěné bidlo s promítacím plátnem, přičemž jsem dumala o tom, zda je promítač obeznámen se skutečností, že u nás na pastvině nedisponujeme elektrickým připojením.
Během schůze, jejíž obsah zde samozřejmě jako poslušná a diskrétní musherova žena zveřejnit nemůžu, začalo silně pršet, takže závěrečným bodem programu bylo sbalení promítacího plátna, aniž bych se dozvěděla, jak je to s tou promítačovou obeznámeností. Následoval program neoficiální, kdy jsem přestala být diskrétní a některé postřehy si začala zapisovat do notýsku, dokud mě u této činnosti jeden z nich načapal. Až do brzkých ranních hodin se pak probíralo kde co, z témat mě asi nejvíce zaujal dialog na téma "buchta", ke kterému jsem se přichomýtla a jehož část jsem si stihla poznamenat a s dovolením zveřejňuji :
No, musheři se sjeli zdaleka, vyznat se v nich nešlo, protože povětšinou byli všichni vousatí a situaci navíc komplikovalo, že asi půlka z nich měla stejná trička se psím spřežením, zřejmě kvůli snazší identifikaci v davu. Ale některé jsem znala už z dřívějška, navíc dva z nich byly ženy (obě bez vousů), což trochu usnadnilo rozpoznatelnost. Nejprve se narazil sud, potom se vyrobilo obrovské dřevěné bidlo s promítacím plátnem, přičemž jsem dumala o tom, zda je promítač obeznámen se skutečností, že u nás na pastvině nedisponujeme elektrickým připojením.
Během schůze, jejíž obsah zde samozřejmě jako poslušná a diskrétní musherova žena zveřejnit nemůžu, začalo silně pršet, takže závěrečným bodem programu bylo sbalení promítacího plátna, aniž bych se dozvěděla, jak je to s tou promítačovou obeznámeností. Následoval program neoficiální, kdy jsem přestala být diskrétní a některé postřehy si začala zapisovat do notýsku, dokud mě u této činnosti jeden z nich načapal. Až do brzkých ranních hodin se pak probíralo kde co, z témat mě asi nejvíce zaujal dialog na téma "buchta", ke kterému jsem se přichomýtla a jehož část jsem si stihla poznamenat a s dovolením zveřejňuji :
"No a nebude problém, když pak odjedeš?"
"Ne, vůbec ne, ona tam totiž letos se mnou bude buchta, a tak když pojedu pryč, ona se mi o psy postará..."
"Jo, jasně, tak to je nejlepší varianta...".
"Ne, vůbec ne, ona tam totiž letos se mnou bude buchta, a tak když pojedu pryč, ona se mi o psy postará..."
"Jo, jasně, tak to je nejlepší varianta...".
No, politovala jsem buchtu a neubránila se pocitu jisté sounáležitosi s tím rozdílem, že mě už asi "buchtou" nikdo nazývat nemůže (maximálně tak trochu okoralou), ale večer se odvíjel dál v rychlém sledu. Následovalo konečně promítání 14 minutového filmu na stěnu chatičky za pomoci benzínové centrály. Ve filmu účinkovali téměř všichni zúčastnění i jejich psi, neboť šlo o reportáž ze závodu, který jejich klub organizoval, takže se pak vzájemně všichni poplácali po ramenou, pochválili se a zatleskali si. Dále se u piva probírala tato témata: psi, psi, psi, závody se psy, psi, výbava pro jízdy se spřežením, psi, psi, psi, cesty na sever, psi, buchty starající se o psy, případně buchty nestarající se o psy. Je tedy pravda, že s přibývajícím časem se témata zpestřovala a vyslechla jsem například zajímavý příspěvek o správném dojení koz či správném umístění jazyka v hrdle lahve pro případ, že na vás při kolování tvrdého alkoholu dojde řada a vy se nechcete napít a zároveň to nemůžete odmítnout. Tady evidentně někdo nedával pozor, jinak by jistě nebylo ráno pod jasanem nablito. Možná měl také během večera zaznít příspěvek na téma, jak se naboso chodícím alternativcům nevyplatí tato praktika po musherské párty. (Dotyčnému bych tímto chtěla popřát příjemnou a efektivní dezinfekci jeho pravé nohy). No, celkově musím říct, že to byl příjemně strávený večer, i jsme si zazpívali a já se snad do příště doučím text písně: "Psí spřežení pádí v dál, Bůh zde není, mráz je král ...." a také "Chceš píseň severu znát, chceš se mnou tiše naslouchat, když táhle bílý losos peřejí...."
Všimla jsem si, že co musher, to také zemědělec a odborník na chov čehokoli (jeden dokonce dorazil na tuto akci i s partou housat v kufru), proto mě nepřekvapilo, že druhého dopoledne požádal musher jednoho z odborníků přes ovce o provedení povinného piercingu do beranova ucha. On sám by totiž označovacími kleštičkami proklát ucho žádného zvířete rozhodně nedokázal. Zato se ale nabídl, že beránka chytne a podrží, zvlášť když teď prý brilantně ovládá chvat ke zklidnění ovcí. No, pro beránka Žoféna to dopadlo dobře, už má známku v uchu, zato musher chytil kromě beránka taky housera a následovala tradiční neděle na pohotovosti, tentokrát tedy se zády.
Po injekci, kapačce a silných prášcích je sice schopen šourat se o berlích, i když u toho tahá za sebou pravou nohu, ale celou smečku zase krmím já a jako bonus ho musím na kennel vozit s sebou, aby mě u toho mohl dozorovat a udělovat pokyny.
Takže musherům zdar a tomu mému zvlášť !
Po injekci, kapačce a silných prášcích je sice schopen šourat se o berlích, i když u toho tahá za sebou pravou nohu, ale celou smečku zase krmím já a jako bonus ho musím na kennel vozit s sebou, aby mě u toho mohl dozorovat a udělovat pokyny.
Takže musherům zdar a tomu mému zvlášť !
Žádné komentáře:
Okomentovat