Štěňata na prodej

Jednou za rok máme štěňata. Musher vybere ten nejvhodnější pár, chytrou a rychou fenu a skvělého lídra coby otce, aby se narodila skvělá štěňátka, která se pak dobře prodají. Když se pak štěňátka narodí, musher si je pojmenuje, od malička je piplá, chová, mazlí a hraje si s nimi. Nazývá to socializačním procesem, díky kterému pak nebudou bázliví, ale naopak zdravě seběvědomí a odvážní. Z toho pak vyplynou dobré vlastnosti do budoucího spřežení. Vše v zájmu jejich dobrého prodeje. 

Když potom přijde čas a začne se skutečně řešit prodej vypiplaných a socializovaných štěňat, musher se psychicky zhroutí, chodí po domě, lomí rukama a provolává věty typu: "Přece nemůžu prodat Fanouška !!! A Fifinku už vůbec ne ! A viděla jsi Bobíka, jak mě ňuchá ve vousech, vždycky když ho mazlím? No a Knedlíček s Uhlíčkem, to jsou přeci takoví kámoši, ty prostě nedám..." No, nebudu to rozpitvávat, samozřejmě z toho vyplývá, že letos jedeme v naprosto stejném duchu. Včera jsem mushera totálně rozložila otázkou, jestli by nebylo ku prospěchu nás všech nějakého mazlíka z letošního vrhu udat. Vyčítavě na mě hleděl a důrazně se mě zeptal: "A ty bys snad dokázala prodat štěňátka jako jsou Ponožek s Podkolenkou ? Nebo snad dokonce Bubu???? " Nééé, samozřejmě že bych to nedokázala a přestože bych si upřímně přála, aby to dokázal on, smiřuji se s myšlenkou, že se budou opět stavět nové boudy a že nás pravděpodobně čeká zima s partičkou dalších čerstvých puberťáků...